Září 2014

Best day of my life aneb poprvé na DTM na Lausitzringu - Fotky

16. září 2014 v 18:32 | Moramis |  MoramisF1
Zážitek se samozřejmě neobešel bez fotek.
Bylo chladno a Porsche Carrera Cup se chystal na svůj nedělní start.

Chvilka před startem a tribuny zatím zejí prázdnotou.

Letošní mistr si již před závodem užíval pozornosti.

Best day of my life aneb poprvé na DTM na Lausitzringu.

16. září 2014 v 17:49 | Moramis |  MoramisF1
V neděli se mi slnil jeden můj velký sen. Tím snem bylo se jet kouknout na DTM. Táta už o tom, že bychom mohli, jet mluvil někdy v zimě, protože sám si uvědomoval to, že vzít mě do Německa na DTM je levnější než kamkoliv na Formuli 1. Na konci srpna jsem jen tak nenápadně připomněla to, co říkal a zbytek jsem nechala na něm. Taťka se zatím domluvil se svým kamarádem, který jel s námi. Tím taťkovi odpadla jedna starost a tím byla němčina. Tátův kamarád totiž umí plynule německy. Mě už pak jen zbývalo počítat dny do dne D.
Po domluvě a nahlédnutí do programu jsme vyjeli od nás v 7 a čekala nás asi 1 a ½ hodiny dlouhá cesta na Lausitzring, který je asi 50 minut od Drážďan. (Na Lausitzring to mám blíže než do Brna). Již při vyjetí z Teplic nebylo nic moc počasí, no na kopcích se to rapidně zhoršilo. Za Drážďany se sice trochu vyčasilo, ale slunce stále nikde a navíc jsme chytli opravu dálnice, které ovšem neznamenalo až takové zpoždění.
Již na sjezdu z dálnice byli cedule upozorňující na okruh a dále již každou křižovatku hlídali němečtí policisté a tak se v okolí okruhu nedalo zabloudit. Při zaplacení parkoviště (5 €) mě překvapilo, jak i na parkovišti to měli Němci vychytané. Každému totiž ukázali přesně kam zaparkovat a navíc bylo parkoviště gigantické. Překvapením bylo to, jak bylo parkoviště odstrčené. Naštěstí, ale nepršelo, jen táta měl nutnost předbíhat již cestou k pokladnám, protože co kdyby byli dlouhé fronty. U kas přišlo, ale velké překvapení. Nikde nebyla žádná fronta. Většina Němců totiž koupila lístky přes internet. No u pokladen mě čekalo 1. překvapení dne. Táta se rozhodl, že když už tam jsme tak koupil lístky na stříbrnou tribunu a já přitom již od začátku myslela, že bude chtít na bronz.
Potom co tátovo kamarád koupil lístky na hlavní tribunu, jsme se vydali hledat své místo. Hledali jsme část B2.Když jsme vešli branou, tak jsme koukali rovnou na mnoho stánků. Široká nabídka jídla byla jistá a vedle nich stánky s vlajkami a oblečením všeho druhu. Jelikož se společně s DTM jeli i německé mistrovství Superbiku tak tam měli stánky výrobci motorek (Ducati, Suzuki a BMW Motorrah). No nejvíce místa zabrali stánky BMW a Audi. Mercedes měl menší stánek na konci. Mercedes byl 1. stánek, kde jsme se zastavili. Hned jsem dostala kompletní sadu podpisových karet kluků od Mercedesu. Hostesky je tam totiž dávaly v balíčku. Navíc jsem si vzala pohlednici. To už jsme, ale slyšeli rachot za tribunou. V tu chvíli již byli rozjeté motorky. Už ten rachot se rozléhal všude. Naše místa byli úplně nahoře v rohu, takže jsme viděli přes plot a kromě cílové čáry jsme viděli i na trať za padokem. Jako bonus jsme měli hned naproti velikou TV.
Motorky vždy proletěly kolem nás. No v tu chvíli mi už moc neseděl program, co jsem měla v telefonu stažený, protože podle něj měli startovat motorky až za ½ hodiny. Potom jsme slyšeli toho dne poprvé německou hymnu a to jsme ještě netušili, kolikrát ji uslyšíme. Závod vyhrál Markus Reiterberger na BMW a za ním těsně dojeli dvě Ducati. Čech Matěj Smrž dojel až na 10. místě.
Již během závodu motorek si tátův kámoš si stěžoval na hluk, ale to netušil, že bude i hůře.
Okamžitě po dojetí motorek se v paddoku začali štosovat Porsche. V tu dobu byla trať stále dost mokrá od rána. Když na rošt najelo všech 36 aut, tak jsem moc nechápala, jak se tam mohou vejít. Na konci dne jsme konstatovali, že "Poršata" byla těmi nejtiššími auty na okruhy. Co bylo menším překvapením, tak Porsche Carrera Cup Deutschland se jezdí na dvě kategorie. Hlavní kategorie opět zažila německou hymnu a táta tvrdil, že to musí být nějaký hit. Jen kategorii B vyhrál Švýcar (to jsem zjistila až doma, protože švýcarskou hymnu neznám).
Po konci závodu jsem si již na 100% byla jistá, že mi program nesedí. V paddoku totiž už stáli německé F3. Bylo to jen 10 monopostů, takže to vypadalo zvláštně. Většinou totiž jezdí s DTM evropské F3, ale Lausitzring byl výjimkou. Závod měl jasného vítěze (Marcus Pommer), ale také jasného poraženého. Tím byl Luca Iannaccone, který dostal od celého poleněkolik kol. Za to si vysloužil pozornost tátovo kamaráda, který mu počítal každé předjetí.
Po konci F3 jsme věděli, že do startu DTM zbývá ještě nějaký čas a tak jsme se vydali na prohlídku stánků. Táta vyrazil pro německé pivo vracel se s údivem. Němci mají zálohované i obyčejné kelímky. Já pak zašla na stánek BMW. Tam jsem ulovila samolepky, pláštěnku, plakáty a to hlavní, podpisovou kartu Antónia. Hned jsem byla spokojenější. Glockovu bohužel neměli. Jedním zklamáním bylo to, že neměli vlajku BMW, se kterou chodilo mnoho lidí po okruhu. Jeden pán rozdával ve velkém červené kšiltovky Dekra a tak jsem také jednu ulovila.
No po návratu na tribunu už stáli DTM na roštu a já tak sešla dolu, abych získala nějaké fotky. Bohužel António stál s autem tak daleko, že jsem měla smůlu. V tu chvíli se už jezdci připravovali na korzo po okruhu. No nejvtipněji jeli jezdci Mercedesu. Mercedes totiž vyslal náklaďák, co se používal na oslavu německého titulu ve fotbale. Také nahoře stálo 7 osamocených jezdců. To BMW a Audi poslalo pro každou týmovou dvojici jeden kabriolet. To byla jediná šance, jak jsem mohla vidět Antónia na vlastní oči. Stála jsem totiž kousek od Timova auta, kde António musel zastavit. Po tom co jsem udělala pár fotek, tak sem vrátila na tribunu. V tu dobu již táta překřtil Tima na pošťáka Pata, protože má na autě Deutsche Post. V tu chvíli už do startu moc nezbývalo. Start byl rychlý a hlavně velmi hlasitý. No pro mě závod skončil již v 7 kole kdy Tambay vyšťouchnul Antónia do trávy a on už nemohl vyjet.
Chvíli na to to už tátovo kamarád nevydržel a musel odejít. Rachot, který vydávají DTMka je monstrózní. Nebyl to totiž jen rachot kdy 52x projedou auta po rovince, ale k tribuně doléhal také rachot z celého okruhu, takže nebyla asi sekunda klidu. V polovině trať oschla a došlo na pit stopy. V tu dobu si už jel pro vítězství neohroženě Pascal Wehrlein. To byla chvíle, kdy jsem pochopila, že člověk nesmí srovnávat závod z tribuny a z TV.
Po tom co se tátův kámoš vrátil z procházky, mi přinesl vlajku BMW. Takže já měla velkou radost, jen jsem s ní nemohla moc mávat, protože pode mnou seděl hned nějaký Němec. No na konci závodu mohla na okruhu vypuknout sláva. Titul si totiž zajistil 2 závody před koncem Marco Wittmann. Důvod k oslavě měl i Mercedes. Wehrlein si totiž dojel pro své 1. vítězství v DTM. Člověk by ani neřekl, kolik rachotu mohou vydat plechové cedule pod pódiem, do kterých bušili mechanici Mercedesu. Po předání pohárů vymizela velká část osazenstva tribun.
Ve chvíli kdy vítěz odešel, se na roštu rovnaly opět motorky. Ty čekal další závod. Závod vypadal dost podobně, i to složení na pódiu bylo stejné.
Těsně po tom co dojeli jsme se šli naposledy projít mezi stánky, kde bylo poznat, že většina diváků už odjela. Když jsme se šli kouknout na poslední F3, tak jsme měli naplánováno, že hned po šachovnicové vlajce odjedeme. Tentokrát jsme, ale už nešli na svá původní místa, ale usadili jsme se blíže k cílové čáře. Ochranka už nahlídala vstupenky, jestli jdeme na správnou část tribuny. Závodníci se ovšem během závodu velmi roztáhli, takže závod byl poklidný, jen Luca Iannaccone stále dostával jedno kolo za druhým. Po konci závodu jsme se už jen vydali k autu a čekala nás cesta domů. Kdy nás v Krušných horách překvapila opět hustá mlha.

Když jsem přijela domů, tak mě sice bolela hlava, ale já se cítila strašně spokojeně, protože to byl asi zatím můj největší zážitek v životě.